Minimuzeum československého opevnění 1935-1938

Prohlédněte si zrekonstruované opevnění pěkně zblízka.Více informací na www.minimuzeum.com, e-mail: minimuzeum@seznam.cz, tel: 723615083 (ve všední dny po 18 hodině)

 

logo-minimuzeum.jpgukazatel-od-silnice.jpginfo-tabule-minimuzeum.jpgbunkr.jpgakteri-minimuzea.jpgstrilna.jpguvnitr-bunkru.jpg

 

Opevnění budované v pohraničí Československé republiky v letech 1935 - 1938

patří k části naší historie, která by neměla upadnout v zapomnění.V tomto období se

uskutečnila výstavba zcela mimořádného rozsahu z hlediska technického, finančního

a stavebního.


V mimořádně krátkém čase byly vybudovány v pohraničí Čech,

Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi technicky a stavebně dokonalé

obranné železobetonové pevnosti. Jednoznačným důvodem byla potřeba obrany

proti hrozbě agrese ze strany nacistického Německa.Předválečné Československo

nikoho neohrožovalo. Dvacet let existence společného státu Čechů, Moravanů,

Slováků, Slezanů, Rusínů, Němců, Maďarů, Poláků a dalších národnostních

menšin naopak svědčí o upřímné snaze tehdejších vlád o vybudování státu

švýcarského typu, jehož základním zájmem je mírové soužití se svými sousedy.

Od ledna 1933, kdy se v Německu dostal k neomezené moci Adolf Hitler, jeho

nacistická strana NSDAP ovládla politický život Výmarské republiky a začala

s fyzickou likvidací demokratické opozice. Nebylo pochyb, že právě Československo

bude jedním z prvních cílů nacistické agrese.Obrana demokracie a samostatná

existence Československého státu se tak staly prioritou. Základem obranné doktríny

byly spojenecké smlouvy s Francií, Sovětským svazem a Velkou Británií. V každém

případě však bylo nutno řešit, jakým způsobem a jak dlouho armáda unese tíhu

prvních bojů. Důvody opevňováníPo vystoupení Německa (14.října 1933) ze

Společnosti národů ministr zahraničí věcí Dr. Edvard Beneš vyjádřil obavy o existenci

Československa. Na jednání s generalitou branné moci byl vznesen požadavek na

přípravu armády na budoucí konflikt s nacistickým Německem. Střet armád se

předpokládal za čtyři až pět let.Generální štáb československé armády stál před

téměř neřešitelným úkolem. Politicko-geografické uspořádání předválečné Evropy

nedávalo mnoho možností k vedení obranných bojů. Vývoj vojenské techniky a

válečné strategie té doby se ubíral směrem k rychlému proniknutí motorizovaných

a pancéřových jednotek podporovaných leteckými údery mezerami protivníkovy

obrany do jeho týlu. Skutečný průběh pozdější války dal tehdejším předpokladům

za pravdu. Německý 'Blitzkrieg' byl úspěšný právě svými prvními překvapivými

údery motorizovaných armád, které rozvrátily protivníkovu obranu, zanechaly za

sebou jednotky prvního sledu a rychle postupovaly do vnitrozemí.V protáhlém

území československého státu nebylo možno manévrovat a hrozilo tak reálné

nebezpečí, že již první dny útoku budou znamenat podstatnou ztrátu území,

narušení zásobování bojujících jednotek a přemisťování posil. Z hlediska vojenské

strategie se tedy jevilo budování stálého opevnění jako nemoderní, ale po posouzení

všech výše uvedených faktorů, jako jediné možné. Zadržet první útoky nepřítele,

stahovat se na další linie obrany až po úplný ústup do slovenských hor, to vše mělo

dát potřebný čas našim spojencům, aby zmobilizovali své jednotky a udeřili

na nacistické Němce z týlu. Pomoc států Malé dohody (Rumunsko, Jugoslávie)

byla brána spíše jako symbolická než vojensky účinná.Za jediné bezpečné hranice

byly považovány hranice s Polskem a Rumunskem. Po připojení Rakouska

k Německu pak bylo zřejmé, že je nutné, s výjimkou polských a asi 200 km

dlouhého úseku rumunských hranic na jihovýchodě Podkarpatské Rusi, opevnit

celé hranice Československé republiky.Proč se rozhodlo pro výstavbu opevnění

ukázala studie, kterou vypracoval brigádní generál Karel Husárek. Pro studii si

vybral obranný úsek Labe-Odra v délce cca 400 km. Pro obranu úseku bez polního

opevnění by bylo zapotřebí 30 divizí (600 000 mužů). Když vezmeme v úvahu,

že po mobilizaci v září 1938 měla armáda ve zbrani 1 280 000 mužů, nebylo

prakticky možné bránit celé hranice Československa. Při vybudování opevnění

v uvažovaném prostoru by k obraně stačilo 165 000 mužů.


Výše finančních nákladů na vyzbrojení 30 divizí v porovnání s výstavbu navrženého

opevnění je téměř totožná. Pro zajištění vysoké obranyschopnosti armády bylo také

rozhodnuto o přezbrojení armády a vybavení armády novými zbraněmi (tanky,

letadla atd.)12. října 1934 byla předložena prezidentu Dr. Edvardu Benešovi tajná

zpráva o opevnění republiky. Do konce roku bylo rozhodnuto o výstavbě

pohraničního opevnění. Výstavba opevněníO výstavbě opevnění bylo definitivně

rozhodnuto 20. března 1935, kdy tehdejší ministr národní obrany Bohumír Bradáč

výnosem 3. Oddělení hlavního štábu č.j. 1034/35 přikázal zřízení Rady pro

opevňování (RO) a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) jako nejvyššího

orgánu pod velením generála Karla Husárka.Dne 15. října 1935 byla zahájena

výstavba prvních objektů prvního podúseku opevnění Moravská Ostrava. Severní

hranice Moravy (v té době hranice s Německem) byla považována za nejohroženější.

 Stavební práce pak pokračovaly horečným tempem ve směru od Ostravy přes

Opavu, Králíky, Náchod, Trutnov, Liberec, Děčín, Ústí nad Labem.V roce 1936

pokračovala výstavba těžkého opevnění, lehkého opevnění vz. 36 a zahájena je

výstavba dělostřeleckých tvrzí. V roce 1937 byla zahájena výstavba lehkých objektů

vz. 37, které se stalo nejrozšířenějším prvkem Československého opevnění.

Současně s výstavbou opevnění jsou budovány systémy stálých překážek,

provizorních překážek a zvláštních zařízení. Stavěly se kasárny pro nově vznikající

hraničářské jednotky, pro zásobování linií vznikaly přístupové cesty, chaty osádek

lehkého opevnění atd.Výstavbu opevnění a modernizaci armády ukončilo

podepsání tzv. Mnichovské dohody 30. září 1938.Na základě politického rozhodnutí

došlo k odstoupení části pohraničí (Německu, Polsku a Maďarsku).

Většina postavených pevností zůstala na odstoupených územích.


 Více informací na www.minimuzeum.com


cz en de

Dnes je 21. zaří 2019

Svátek má Matouš

© 2010 | Muzeum a informační centrum Vedrovice | created by Autograph, Admin-NG